Vladimir Nabokov

NABOKV-L post 0009661, Thu, 22 Apr 2004 20:14:12 -0700

Subject
Fw: 23
Date
Body
EDNOTE. OLEG DORMAN, Moscow film maker and Nabokov connoisseur, offers his poem on the ocasion of Nabokov's birthday.
----- Original Message -----
From: Oleg Dorman
To: Donald B. Johnson
Sent: Thursday, April 23, 2004 4:33 AM
Subject: 23



Having considered that to compose poems is a much larger impudence then to publish them I dare to send you my timid essay - as a (questionable) souvenir to April 23.

Sincerely your O.D.
(Latinica below).
------------------------------------------------------------------
Если бы мне поручили спроектировать памятник

писателю и поэту, а также профессору

жалости и красоты,

Нобелевскому нелауреату

Набокову Владимиру Владимировичу –

которого, впрочем, звали по отчеству

лишь в его молодые годы, -

то на этом памятнике

не было бы ни имени, ни дат, -

я изобразил бы сидящего

худощавого молодого человека в легком свитере

и летних брюках; склонившегося

с вечной ручкой

над гранитной доской, лежащей

у него на коленях,

над листом каррарской бумаги,

лежащей на ней.

Приближаясь к памятнику, прохожий внезапно бы останавливался,

не веря своим глазам. Оборачивался

в поисках экскурсовода

или таблички, предупреждающей

о выставке авангарда, –

или съемочной группы, хихикающей в кустах.

Затем, забывая о своем гамбургере

Или вниз опуская венчиками

Васильки - если это прохожая,

делал последний шаг и убеждался бы,

что пишущий сидит на толчке.

Он сидит на толчке – на очке, не бачке,

В брюках и свитере, молод, не стар,

Навеки в мгновении, как в сачке,

Когда он писал “Дар”.

Поэт на толчке - не оксюморон,

Не грубый вызов толпе,

Склоненной главою вознесся он

Выше ангела на столпе.

По каррарской странице струится тень

От березы и вверх по руке.

Ворон картавит, и длится день.

Он пишет “Дар” на толчке.


(Latinica)
Esli by mne poruchili sproektirovat' pamyatnik

pisatelyu i poetu, a takzhe professoru

zhalosti i krasoty,

Nobelevskomu nelaureatu

Nabokovu Vladimiru Vladimirovichu –

kotorogo, vprochem, zvali po otchestvu

lish' v ego molodye gody, -

to na etom pamyatnike

ne bylo by ni imeni, ni dat, -

ya izobrazil by sidyaschego

hudoschavogo molodogo cheloveka v legkom svitere

i letnih bryukah; sklonivshegosya

s vechnoi ruchkoi

nad granitnoi doskoi, lezhaschei

u nego na kolenyah,

nad listom karrarskoi bumagi,

lezhaschei na nei.

Priblizhayas' k pamyatniku, prohozhii vnezapno by ostanavlivalsya,

ne verya svoim glazam. Oborachivalsya

v poiskah ekskursovoda

ili tablichki, preduprezhdayuschei

o vystavke avangarda, –

ili s'emochnoi gruppy, hihikayuschei v kustah.

Zatem, zabyvaya o svoem gamburgere

Ili vniz opuskaya venchikami

Vasil'ki - esli eto prohozhaya,

delal poslednii shag i ubezhdalsya by,

chto pishuschii sidit na tolchke.

On sidit na tolchke – na ochke, ne bachke,

V bryukah i svitere, molod, ne star,

Naveki v mgnovenii, kak v sachke,

Kogda on pisal “Dar”.

Poet na tolchke - ne oksyumoron,

Ne grubyi vyzov tolpe,

Sklonennoi glavoyu voznessya on

Vyshe angela na stolpe.

Po karrarskoi stranitse struitsya ten'

Ot berezy i vverh po ruke.

Voron kartavit, i dlitsya den'.

On pishet “Dar” na tolchke.

Attachment